Do hlubiny II.

Do hlubiny

2. díl : Žízeň

„Už je to půl roku.. a vody stále ubývá, nevydržíme ani rok.“ kdesi v posledním městě obývaným lidmi, uprostřed velké honosné budovy zazněl pokleslý hlas. „Musíme něco dělat.. něco vymyslet!“ – „Ale jistě, jenže co? Co vymyslet?“ panický tón jednoho z mužů byl více než jen zřetelný. „Někde…. někde přeci voda zůstat musela.. možná někde hluboko..“ – „Tss hluboko?! – super, hluboko… by mě moc zajímalo, kde hluboko? Žádná voda už není!“ muž v tmavošedém obleku byl však přerušen: „Počkej Hugo, David má pravdu – někde určitě voda zůstala a hluboko… to je víc než jen pravděpodobné… někde, kde se slunce nedostane – podzemí…“ v sále na okamžik zaznělo hrobové ticho „Podzemí?! A jak se asi dostaneme pod zem?! všude je sucho.. všechny paliva vyschla a jediné, které zbylo, mi začíná lézt na mozek.. a navíc hluboko taky může být –pěkně hluboko- mimo to ani nevíme, kde přesně by se ta tvoje zázračná voda měla hluboko ukrývat.. chceš snad rozkopat celou planetu.. teď tu stejně není žádná voda, která by ti v tom bránila…“ rozčílený muž, se snažil vysvětlit absurditu plánu jeho společníka. Naštěstí však.. marně. „Nemusíme nutně kopat nebo vrtat – můžeme jednoduše začít tam, kde bývaly oceány.. někde hluboko – potřebujeme nějaké hodně hluboké místo na této planetě..“ – „Třeba jako Mariánský příkop? – no když už hluboký, proč rovnou nejhlubší….“ váhavě nabídl svůj názor asi dvacetiletý mladík. „Jo…jo Mariánský příkop by byl docela reálný… tam by mohla být voda…“ – „Počkat… to chcete jako vzít bágl na záda a juknout se do Mariánského příkopu jestli tam –náhodou- není voda?! Co když tam nebude? heh? Jak se asi BEZ vody chcete vrátit???“ dnes to rozhodně nebylo podruhé, co ticho v této místnosti bořilo decibely. „Jo, tak nějak“ ozval se znovu mladík „Nebo ne?“, „Vlastně..“ přidal se o něco málo starší muž „Vlastně bychom měli jít všichni… aa kdyby tam voda byla, můžeme tam dole žít, nebo ne? Myslím, že naše zásoby vody vystačí tak akorát abychom tam došli…“
O několik hodin později se ozval hlas jediného muže, hovořící ke zhruba třítisícovému davu: „Dnes…padl velice, velice zajímavý názor. Totiž.. máme dva plány.. jak zachránit nás a náš svět a proto jsme se rozhodli.. že se bude hlasovat.. Ten první plán je.. že bychom se pokusili najít a vykopat vodu, která může a nemusí existovat jak tady, tak kdekoli jinde…nebo je tu druhý plán.. kdybychom vytvořili –ano my všichni- velkou karavanu…. a putovali bychom…. do vzdálených míst na téhle planetě, konkrétně do míst, kde bývaly oceány, do hlubokých příkopů a hledali vodu tam. Shromáždili jsme seznam… kde jsou možné oblasti výskytu vody.. jako Mariánský příkop, Filipínský příkop a další….Vím, jeden plán absurdnější něž druhý…. ale bohužel.. víc nemáme…Všichni dobře víte, že jakékoli ať už to byly chemické nebo jiné pokusy, se nezdařily a skončily jen vyplýtvanými zásobami…“ když muž, předseda Koul dokončil poslední větu, chvíli trvalo než se obyvatelstvo vzpamatovalo a začalo diskutovat „Vlastně.. ještě jedna věc… každý se nyní dostaví do kanceláří našeho výboru a tam obdrží formulář, do kterého vyplní pro jaký plán dává hlas… Výsledky hlasování.. budou zveřejněny zítra, brzy ráno“ teď již definitivně ukončil svůj proslov Koul.
Po celý zbytek dne byly haly výboru přervané k prasknutí, každý chtěl co nejdříve vyplnit svůj hlas.
Osazenstvo výboru se tu noc nevyspalo. Ovšem už v půl páté ráno znali výsledek. Před budovou se shromažďovalo obyvatelstvo. V pět hodin vešel na své působiště na balkonku předseda. Chvíli zaváhal než promluvil. „Vážení občané.. s drtivým počtem 2972 hlasů z 3052…..“ nikdo si teď nedovolil ani nadechnout „Zvítězil plán B… tak si pomalu začněte balit.. tohle bude totiž památná cesta aaa co se týče bližších informací-“ davy propukly v ohlušující, nicméně nadšené výkřiky… „Prosím vás.. utište se, je to doopravdy důležité. Ty informace budou upřesněny nejpozději pozítří a první možný termín byl prozatímně stanoven na 25. prosince – tohoto roku samozřejmě.“ dál mluvit už nedokázal – nikdo ho totiž neposlouchal…