Kráčím po schodech velké budovy, dalo by se říct, že se spíš táhnu, než jdu. Když konečně odbočím ke v chodu do druhého patra a projdu i jím, mé myšlenky se ubírají na zcela jiné věci, než před chvílí. Pár vteřin jdu chodbou a zastavím u dveří - vlastně nezastavím a rovnou vcházím dovnitř... ,,Brý den pani-čelko.." ohlašuji svou přítomnost automaticky. ,,Ahoj Jani." ozve se z rohu místnosti přeplněné od shora dolů asi sedmi letými děcky. ,,Čauky.. čauky Michale" - ,,Heee? Ahoooj" odpovídá s velice dementním přízvukem můj kamarád. ,,Asi máme jít něco koupit, že jo?". ,,Noo koupíte mi asi šest rohlíků, co? Já vám dojdu pro peníze..." - ,,Cože??? ( nyní o něco inteligentnější výraz ) ježišíííí."
O pár minut už se belhám zpátky, ale tentokrát mam v ruce peněženku naší učitelky na výtvarce a jde se mnou i Michal. ,,Jooo tady na schodech je -ooooozvěééééénaaaaa-hůůůůůůů-íííííí....." zatímco Michal se cestou ze schodů baví tím, že ječí na rozlehlém schodišti a gebí se svojí ozvěně, mně praskají žebra, jak nemůžu dýchat aniž bych se nezadusila vlastním smíchem...
Když vyjdeme na denní světlo, nenamáháme se dojít pár metrů k přechodu a rovnou přecházíme ulici k protějšímu krámku. Naše kroky vedou samy od sebe regály a já odpovídám neustále jedno a totéž : šest rohlíků. A Michal se dementně ptá : Cože to máme koupit? - šest chlebů? - jeden rohlík? ... Pár lidí se nechápavě otáčí, asi nechodí každé pondělní odpoledne nakupovat sem, protože jinak už by jim to tak zvláštní nepřišlo. Obejdu pivní bedny a radostným úsměvem se blížím k boxu na chlazené nápoje. ,, Já si dááám Cherry aaaa Zero hmmm" diktuje svou objednávku Michal ,,Jop hm já si vemu Cherry a Zero taky.. ne Cherry ne, tuhle si vemu - ňákej novej obal hm??? -jep to je ta s tim kódem.. to mě stejně nezajímá." Vytahuju celkem čtyři čtvrtinkové plechovky a krom toho, že cestou splašíme i šest rohlíků si ještě počekáme na frontě k pokladně a pak oba - pěkně po jednom a na třikrát - zaplatíme nejdřív za rohlíky a pak i za plechovky.
Ještě než se vystřídá směna prcků a deváťáků stihneme oba vypít jednu plechovku. Pruběhem dalších dvou až tří hodin i tu druhou. + Michalovy vtipné poznámky a samozřejmě nějaký ten nakreslený obrázek.....
Takhle nějak vypadá každé moje pondělní odpoledne... ne že bych colu pila jen v pondělí, ale dalo by se říct, že pondělí bez coly a výtvarky by nebylo ani pondělím.....
Prostě be Coca coly ani ránu....(zásadně odmítám pít jakoukoli jinou značku...)
Žádné komentáře:
Okomentovat