Do hlubiny I.

Do hlubiny

1. díl : Svět

V roce 2009 zahájila společnost NRDC projekt, který měl zabránit globálnímu oteplování. Dlouho nikdo nechtěl uvěřit, že se to děje. Bohužel uvěřili až když bylo příliš pozdě. Projekt "Zelená planeta" měl lidi přesvědčit, aby přestali produkovat tolik školdivin, které mají za následek podporování skleníkového efektu. Vláda a velké společnosti, které na tomhle bordelu vydělávali, však zarazila tento projekt již v zárodku a dalších několik se na problém zapomělo... dokud se Americká ambasáda definitivně nerozhodla skončit válku s Írákem. Vynalezli novou atomovou hlavici, jejíž síla byla mnohem větší, než se zpočátku zdálo. Tuto ničivou jadernou zbraň, smybolicky pojmenovanou Hlas proroctví, shodil 21. dubna 2011 McDonnell Douglas A-4 Skyhawk na Írák, který patnáct minut poté prakticky zmizel z povrchu zemského. Nebyl však jedinným, který se rozhodl opustit náš svět. Následkem tohoto výbuchu a ozáření došlo k nepatrnému vychýlení planety Země z její osy. O pár dní pozdji začali hromadně tát ledovce na severu i na jihu. Bylo příliš pozdě.  Hladina vody nekontrolovatelně stoupala, ale to nemělo být všechno. Planeta měla svůj vlastní plán jak ukončit naše stále přibívající rozpory a války.
Lidé dělali vše, co bylo v jejich silách, ale marně. 8. prosince 2012 už neexistovalo nic, co by se byť jen trochu podobalo sněhu nebo ledu, globální oteplování víc nebylo jen mýtem, bylo tu, a rozhodně mu nestačilo uspokojit se s oceány sahajícími k hranicím České republiky téměř ze tří stran. Vzduch se čím dál, tím víc oteploval a vody opět ubývalo. Období dešťů ustalo. na Zemi už nepršelo víc než třista dní a vody stále ubývalo a teploty stále rostly.
I lidé dřív s citlivou kůží na sluníčko, se začali barvit do tmava. Všechno se změnilo, lidé byli už jen tmaví, zvířata vymírala a řeky a jezera vysychala. Pitné vody pomalu, ale jistě ubývalo. Živočichové, kteří přežili, se museli adaptovat na nové přírodní podmínky, schazovala svou srst, aby se neupekla v žáru slunce. Stromy usychaly, místo listnatých porostů se objevovaly nové, jehličnaté, které jak se zdálo, zvládaly nové přírodní podmínky docela dobře.
Lidé nevěděli, co mají dělat. Zda putovat do hor, kde by mohlo být chladněji, nebo se vydat do nížin, na místo, kde kdysi bývala mělká moře a doufat, že naleznou více, než jen pouště a vyprahlé stepy. V letech 2628 se uznalo, že vyschly i všechny oceány a že přišel čas na velkou evakuaci - už dřív lidé začali budovat na Marsu stanice a pěstovat si atmosféru, stejnou jako na Zemi. To se jim podařilo a po letech byly na Marsu lesy i jezera a lidé tak měli nový domov.
1. ledna 2629 jako důkaz nového začátku, začaly velké přepravní  vesmírné koráby převážet první lidi a zvířata, ale někteří se rozodli zůstat. Nechtěli opustit svou rodnou planetu. nebylo jich sice moc, ale na jedno větší město to stačilo. Na planetě tak prvotně od 30. července 2629 žilo jen 3000 představitelů lidské rasy a přeživší druhy zvířat.
Více ne na Modré planetě, nýbrž na vyschlé hnědé planetě, s barvou, kterou si tak ochotně vyměnila Zem s Marsem.